Teorie relevance a webový obsah

Pojem relevance („závažnost, významnost, důležitost“) je jedním z ústředních pojmů v lingvistice, v různých teoriích textu, diskurzu, komunikace. Velký vliv získala teorie relevance, kterou zpracovali D. Sperber a D. Wilsonová ve své knize Relevance s podtitulem Communication and cognition (Oxford 1986; 2. vydání vyšlo v roce 1995). Principem relevance nazývají tuto tezi: Komunikovat znamená dožadovat se něčí pozornosti, a dožadujeme-li se něčí pozornosti, implikujeme tím, že komunikovaná informace je relevantní.

• Snažíme se sdělovat to, co je relevantní, a jako příjemci věnujeme pozornost jen informaci, kterou považujeme za relevantní.
• Relevance je tím větší, čím menší myšlenkové úsilí musí příjemce vynaložit.

„Mluvčí (autor) má totiž zájem na tom, aby příjemci umožnil maximálně relevantní interpretaci výpovědi (promluvy), tj. dosažení maximálního komunikačního efektu, s vynaložením co nejmenšího úsilí, a příjemce by si měl v souladu se záměrem mluvčího vybrat z možných interpretací tu, která v dané chvíli nejvíc ‚stojí za to‘ a přitom je nasnadě, není třeba ji dlouho vyvozovat.“ (Jana Hoffmannová, Stylistika a…. Současná situace stylistiky, Trizonia, Praha 1997, s. 112.)

Optimální relevance výpovědi
a) vyvolá dostatečné kontextové efekty, aby upoutala pozornost adresáta,
b) adresát nemusí na dosažení těchto efektů vynaložit zbytečně velké úsilí.

Kontextovým efektem není jen prostý přírůstek informace, obohacení znalostí příjemce, ale často spíše potvrzení či popření dosavadních znalostí.

Pro copywritery a tvůrce webového obsahu může být  teorie relevance velmi inspirativní a užitečná. „Studium relevance je velmi komplikované, ale nelze se mu vyhnout. Chcete-li psát úspěšné texty pro ty, kdo zběžně prolétnou nebo čtou váš web, musíte porozumět tomu, co je pro ně na webu relevantní. “ (James Mathewson, Frank Donatone, Cynthia Fishel, Audience, Relevance, and Search: Targeting Web Audiences with Relevant Content, IBM Press, 2010, s. 33.) Tvůrce webového obsahu by měl usilovat o to, aby uspokojil očekávání příjemce relevantní informací, a zároveň o to, aby mu příjemce snadno porozuměl.

Pište tak, aby to bylo pro vaši cílovou skupinu relevantní a přínosné.

Použitá literatura:
„Teorie relevance“, v: Nový encyklopedický slovník češtiny.
Iva Nebeská,„Relevance jako hlavní princip komunikace“, Slovo a slovesnost (roč. 52, 1991), číslo 1. s. 74-76.
Jana Hoffmannová, Stylistika a…. Současná situace stylistiky, Trizonia, Praha 1997.
Milada Hirschová, Pragmatika v češtině, 2. vyd., Karolinum, Praha 2013.
Pavel Šenkapoun, Webcopywriting pro samouky, Zoner Press, Brno 2015.