Creative digital agency
Menu

Pujcky do 5000 bez dokladani prijmu pujcky do 5000 bez dokladani prijmu

Říkat znamená něco dělat

Jaký je vztah mezi naší řečí a naším jednáním? Co vlastně děláme, když proneseme (nebo napíšeme) větu? Jsou totiž situace, kdy samotné pronesení slov stačí k tomu, aby něco bylo učiněno.

Slova mají moc

V roce 1962 vyšla kniha Jak udělat něco slovy (How to do things with words, česky v roce 2000) od Johna L. Austina (1911-1960), profesora morální filozofie v Oxfordu. Jedná se o přednášky, které konal na Harvardově univerzitě v roce 1955. Austin je považován za zakladatele teorie mluvních (řečových) aktů, která sehrála iniciační roli v rozvoji pragmatické lingvistiky. Pro přesnost dodejme, že Austin hovoří především o ilokučních aktech, o řečových aktech mluví až jeho následovník a kritik John R. Searle.

Co dělámě, když mluvíme?

Austin upozornil na to, že užíváním jazykových znaků něco činíme, sledujeme určitý cíl. Řeč neslouží jen k tomu, abychom jí něco popsali nebo oznámili, ale existují výpovědi, které nic nepopisují, nýbrž se jimi něco „dělá“. Slova, která pronášíme, když něco slibujeme, když uzavíráme manželství, když někoho jmenujeme do funkce atd., jsou jasným dokladem toho, že slovy je možno i „něco udělat“.

„V těchto příkladech se zdá být jasné, že vyslovit větu (samozřejmě za náležitých okolností) neznamená popisovat svůj výkon toho, co o mně taková výpověď říká, že dělám, či tvrdit, že to dělám, vyslovit větu znamená udělat to.“ (J. L. Austin, Jak udělat něco slovy, Filosofia, Praha 2000, s. 23.)

Věty konstativní a performativní

Pronese-li oddávající: „Prohlašuji tímto svazek manželský za uzavřený“, je jím manželský svazek uzavřen. Výpovědi tohoto typu se nevztahují ke skutečnosti na základě své pravdivosti či nepravdivosti, ale protože jde o výpovědi, které jsou zároveň jednáním, mohou být buď úspěšné, nebo neúspěšné. Takové věty Austin nazývá performativní (z anglického perform = „vykonávat, realizovat“): jejich vyslovením uskutečňujeme určité jednání, na rozdíl od vět konstativních, které popisují určitý stav věci a mohou být hodnoceny jako pravdivé, či nepravdivé.

Tři dimenze výpovědi

V rámci tzv. mluvního aktu Austin rozlišil:

1. akt lokuční (z latinského loqui, „mluvit“), tj. pronesení smysluplné výpovědi, která má význam a referenci. Řekl, že mi tu knihu přinese.
2. akt ilokuční, jednání, které uskutečňujeme tím, že výpověď vyslovujeme. Slíbil mi, že tu knihu přinese.
3. akt perlokuční (výsledný efekt lokučního a ilokučního aktu). Přesvědčil mě, že mi tu knihu přinese.

Z výše uvedeného vyplývá, že o světě nejen něco říkáme, ale také se snažíme u adresáta dosáhnout nějakého cíle (záměru, efektu). Naše výroky nemají jen sémantickou náplň, ale mají i určitý aspekt pragmatický. Důležité je zvolit takový způsob vyjádření, aby příjemce rozpoznal, jaký záměr vyslovením výpovědi sledujeme.

 

Použitá literatura:

J. L. Austin, Jak udělat něco slovy, Filosofia, Praha 2000.
Milada Hirschová, Pragmatika v češtině, 2. vyd., v Karolinu 1., doplněné, Karolinum, Praha 2013.
Petr Sgall, Jarmila Panevová, Jak psát a jak nepsat česky, 2. vyd., Karolinum, Praha 2014.

Pavel Jartym

Zabývám se optimalizací webových stránek (SEO) a jejich sémantikou. Specializuji se na tvorbu webového obsahu, na copywriting a copyediting. Mým cílem je, aby texty dobře plnily svůj účel, kvůli kterému byly vytvořeny.

Internetová stránka: www.bluesystem.cz/cz/o-nas/nas-tym/pavel-jartym