Creative digital agency
Menu

Pujcky do 5000 bez dokladani prijmu pujcky do 5000 bez dokladani prijmu

Pavel Jartym

Pavel Jartym

Zabývám se optimalizací webových stránek (SEO) a jejich sémantikou. Specializuji se na tvorbu webového obsahu, na copywriting a copyediting. Mým cílem je, aby texty dobře plnily svůj účel, kvůli kterému byly vytvořeny.

URL internetové stránky: http://www.bluesystem.cz/cz/o-nas/nas-tym/pavel-jartym

Obrácená pyramida a psaní pro web

Amy Schade ve svém článku „Inverted Pyramid: Writing for Comprehension“ upozorňuje na výhody, které přináší princip obrácené pyramidy pro tvorbu webových textů. Tento způsob výstavby textu patří k základním technikám novinářského řemesla: co je důležité a nové, musí být řečeno hned na začátku.

„Zpravodajský text se řídí zásadou, že:

  • nejdůležitější informace jsou na začátku;
  • méně důležité následují po nich;
  • kontext (tzv. background) je na konci.“

(Vojtěch Bednář, Internetová publicistika, Grada, Praha 2011, s. 108.)

 

Princip obrácené pyramidy

 

„Na začátek obsahu vložte nejdůležitější informaci, aby se čtenář dostal k hlavnímu tématu bez ohledu na to, kolik toho přečte.“ (Amy Schade)

Tento sestupný model jde k podstatě věci a je vhodný pro všechny typy čtenářů. Dokonce i ti, kdo mají čas pouze na jeden odstavec, dostanou odpověď na otázky kdo, co, kdy a kde.

Pomocí „obrácené pyramidy“:

  • Zlepšíte porozumění textu: Uživatelé si rychle vytvoří mentální model a obecné pochopení daného článku, což usnadní porozumění dalším údajům.
  • Snížíte úsilí na interakci, která vede k vytčenému cíli: Uživatelé pochopí hlavní téma, aniž by museli strávit spoustu času čtením.
  • Podpoříte scrollování: Tento způsob výstavby textu podporuje scrollování tím, že zaujme čtenáře hlavním tématem a přivede je k podrobnějším údajům.
  • Logicky strukturujete obsah: Začínáte s obecnějšími informacemi a správným strukturováním obsahu umožňujete čtenáři, aby se snadno dostal k dalšímu textu.
  • Vycházíte vstříc čtenářům, kteří text jen prolétnou: Čtenář přestane číst v jakémkoli místě na stránce a opustí ji, a přesto se dozví vše potřebné.

„Princip obrácené pyramidy odpovídá tomu, jak uživatelé čtou webový obsah. Ať už se jedná o popisy služeb v modelu B2B, popisy produktů v elektronickém obchodu, firemní tiskové zprávy či zahraniční zpravodajství, tento model pomáhá účinným způsobem zaujmout a informovat uživatele.“ (Amy Schade)

Vyhledávání, SEO a slovesa

Ryan Jones začíná svůj článek „Why Search - and SEO - Is Important“ („Proč je vyhledávání - a SEO - důležité") těmito slovy: „V roce 2009 na jedné soukromé večeři pronesl Bill Gates řeč, v níž mimo jiné zazněl tento proslulý výrok: ‚Budoucnost vyhledávání patří slovesům.‘ Gates neměl na mysli slovní druh výrazů, které lidé zadávají do vyhledávacích polí, ale to, proč lidé hledají. (...)
Na počátku lidé používali vyhledávání k tomu, aby nalezli seznam dokumentů, které obsahují slova, jež napsali do vyhledávacího pole. Tomu už tak dávno není. Dnes lidé hledají, aby vyřešili nějaký problém, splnili úkol, prostě něco ‚udělali‘. Například si chtějí zarezervovat letenky, koupit nějaký produkt, naučit se nejnovější text písně od Taylor Swift nebo si prohlédnout obrázky koček – to všechno je činnost, dění, neboli, jak to Gates označil, slovesa.“

Vyhledávání na internetu

Vyhledávání a cesta zákazníka

Uživatelé jsou důležití a mnoho z nich začíná svou cestu vyhledáváním.

Když uživatel začne hledat, vydává se tím vlastně na kratší či delší cestu. Marketéři v této souvislosti s oblibou mluví o tzv. „cestě zákazníka“ (consumer journey). Je to jen vzletné označení procesu, který má svůj začátek i konec. V poslední dekádě hrál tento model důležitou úlohu. Původně se znázorňoval jako trychtýř, kdy uživatelé přecházejí od získání pozornosti k úvahám o nákupu. Tento popis je už poněkud zastaralý, protože chování uživatelů se mění. Moderní cesta zákazníka již nepředstavuje trychtýř, ale připomíná spíše rozčepýřenou slámu – svými různě kroutícími se stébly představuje různé prodejní kanály, média a zařízení, které současní uživatelé používají. 

Vyhledávání již není založeno na klíčových slovech, ale jeho cílem je poskytnout správný obsah správnému uživateli ve správný čas a pomoci mu dokončit jeho úkol. Celý tento proces se nemusí odehrávat na jediném zařízení. Uživatelé mohou začít vyhledávání na mobilním zařízení, pokračovat v něm na tabletu nebo pracovním notebooku a nakonec vše dokončit na domácím počítači.

Dnešní SEO se zaměřuje na:

• Pochopení cílové skupiny (persony).
• Porozumění chování uživatelů na základě veškerých dostupných informací.
• Obsahovou strategie.
• Řešení technických problémů.

Bez sloves se neobejdeme

Sloveso je základním stavebním kamenem české věty. Latinský název pro sloveso je verbum; toto podstatné jméno znamenalo v latině i „slovo vůbec“. 

„Už Ješínův komentář (zač. 17. století) k Dalimilovi rozlišuje slóvce a slova pro latinské ‚nomina et verba‘: to prvé je zdrobnělina, označuje také slůvko nebo hlásku či písmeno. Tedy skutečná slova byla slovesa. Naopak obrozenci zavedli pro sloveso augmentativum, slovo zveličelé (jako koleso pro velké kolo); toto označení nám zůstalo“ (Jan Horálek, ...nejde jen o slova, s. 230). 

Sloveso má z hlediska smyslu mezi ostatními slovesnými druhy výsadní postavení. Dokáže svými určitými tvary nejen pojmenovávat děje, ale i „neděje“ (například stavy) jako dynamické procesy.

Slovesa

Technologie se budou neustále vylepšovat a SEO se bude zabývat novými způsoby vyhledávání a vyhledávacími zařízeními, ale jedno se nezmění: totiž to, proč lidé vyhledávají. Slovesa tu budou stále s námi.

 

 

Použité zdroje:

Ryan Jones, „Why Search - and SEO - Is Important“. (Tento text je součástí e-booku  SEO 101: Learn the Basics of Search Engine Optimization .)

Použitá literatura:

Čmejrková, Světlana; Daneš, František; Kraus Jiří; Svobodová, Ivana, Čeština, jak ji znáte i neznáte, Academia, Praha 1996.

Horálek, Jan, ...nejde jen o slova, Milenium Publishing, Chomutov 2002.

 

Jazykové funkce v reklamních textech

O tom, že slovo má zvláštní moc, se dozvídáme již ze starobylých textů („‚Budiž světlo.‘ A bylo světlo." Svitky od Mrtvého moře, cca 2. stol. př. n. l., nejstarší dosud nalezený výskyt performativní formule v židokřesťanské kultuře, viz Laurent Binet, Sedmá funkce jazyka, Argo, Praha 2017, s. 236). 

Slovem nejen pojmenováváme, ale i působíme na druhé či vytváříme něco nového. Slova vyvolávají emoce, příjemné či negativní pocity, vyzývají k činu, přinášejí povzbuzení a naději, ale také zarmucují či zahanbují. Často hledáme ten nejvýstižnější výraz, abychom jím zapůsobili na druhého či ho o něčem přesvědčili. V této souvislosti se někdy mluví o magické funkci jazyka, kterou využívají zejména tvůrci reklamních sdělení.

Jazykové funkce sdělení

Základní model komunikace je spojen se jménem Karla Bühlera (1879-1963), německého psychologa a lingvisty. V roce 1934 vyšla jeho kniha Teorie jazyka (Sprachtheorie), v níž formuloval tři základní funkce jazyka (tzv. Organonmodell):

  • První, zobrazovací (referenční; Darstellung), je dána zaměřením sdělení k předmětu řeči. Podává informace o mimojazykové realitě. Mluvíme o něčem, co je mimo nás, a odkazujeme k tomu.
  • Druhá, expresivní (výrazová; Ausdruck), vystihuje vztah sdělení k mluvčímu.
  • Třetí, apelová (výzvová; Apell), vyjadřuje vztah sdělení k adresátovi.

 

Komunikační model

Zdroj obrázku:  https://www.czechency.org/slovnik/FUNKCE%20JAZYKA

Roman Jakobson (1896-1982), který v letech 1920-1939 žil v Československu a jehož činnost u nás byla spjata s činností Pražského lingvistického kroužku, rozvinul Bühlerův model jazyka a ony tři funkce jazyka pojmenoval referenční, emotivní a konativní. V roce 1958 přednesl na konferenci na Indiana State University závěrečnou shrnující přednášku „Lingvistika a poetika“, kde nabídl 6 funkcí, jež může promluva naplňovat. Kromě tří funkcí vymezených už Bühlerem přidal funkci fatickou, která slouží k navázání, pokračování a přerušení komunikace. Nejde o to, co se říká, ale zda jsme ještě v kontaktu. Pátou funkcí je funkce metajazyková, která sděluje informace o kódu, například o významu slov. Šestou funkcí je funkce poetická neboli básnická, tj. zaměření na sdělení jako takové, na jeho formu, koncentrace na sdělení pro ně samo.

Konativní, apelová (výzvová) funkce

Cílem komunikace v reklamě je informovat možné zákazníky o existenci a kvalitách výrobků či služeb a pokud možno je přesvědčit, aby tyto výrobky a služby kupovali. Reklama ve své základní podobě informuje o propagovaném výrobku a uplatňuje se v ní funkce referenční. Ta je ale v reklamních sděleních podřízena dominantní funkci, tj. konativní, působicí funkci jazyka. Tato funkce spočívá v působení na adresáta. Nejpřímějším výrazem takového působení je podle Jakobsona imperativ, vyjadřující výzvu, pokyn, příkaz adresátovi. 

Reklamní texty používají slibně znějící pokyny typu:

Objevte kouzlo Makedonie
Objevte Volvo
Oslovte více uživatelů díky online reklamě

V reklamních sděleních si troufne jejich tvůrce užít tak paradoxní řečový (mluvní) akt obrácený k adresátovi, jako je Vyhrajte. Pokyny a příkazy totiž zpravidla předpokládají, že adresát je s to pokyn nebo příkaz splnit.

Vyhrajte plnou nádrž
Vyhrajte novou fasádu
Zaregistrujte se a vyhrajte

V praktickém životě v osobním stylu bývají pokyny a výzvy často zmírněny, např. zdvořilostními výrazy, v reklamních textech jsou naopak přímočaré. Reklama nezná zdvořilostní slůvko prosím.

Také otázky mohou mít persvazivní funkci, která má směrovat adresáta k nějakému konání. Nejsou to ale otázky obvyklého typu, nýbrž otázky sugestivní. Tvůrce reklamy odpověď zná, pouze ji chce imaginárnímu tazateli prostřednictvím otázky sdělit, nebo spíše vsugerovat, vnutit a vyprovokovat jej k činu: Potřebujete zúročit peníze na účtu či v hotovosti? Jsme zde. Chcete mít nejlepší střechu ve městě? Vyberte si BRAMAC! Reklama užívá otázky, přestože ve skutečnosti představuje komunikaci jednostrannou, vedenou od vysílatele k adresátovi. Ale snem reklamních tvůrců je simulovat osobní setkání, navázat s adresátem kontakt, přesvědčit ho v dialogu tváří v tvář.

„Formulace reklamního poselství do slov, způsob užití jazykových prostředků, jejich výběr a uspořádání, to vše je v reklamním diskurzu podřízeno jediné funkci – funkci přesvědčovací“ (Pravdová, Markéta, „K povaze reklamního diskurzu“).

 

Použitá literatura:

Čmejrková, Světla, Kaderka, Petr, Pragmatické aspekty češtiny, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2013.
Čmejrková, Světla, Reklama v češtině, LEDA, Praha 2000.
Jakobson, Roman, Poetická funkce, H & H, Praha 1995, s. 74–106.

Internetové zdroje:

Nekula, Marek (2017): KOMUNIKAČNÍ MODEL. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
Idem (2017): FUNKCE JAZYKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
Pravdová, Markéta, „K povaze reklamního diskurzu“, Naše řeč 85 (2002), s. 177-189.
Schaeffler, Richard, „Podmínky kultury dialogu“, Teologické texty 2000/1 (Studie),
- Překlad: Miloš Voplakal. Theologisch-praktische Quartalschrift 4/98. Mírně zkrácený text přednášky (Vídeň, 20. 3. 1998).
Všechno mluvení a naslouchání se odehrává v poli vztahů mluvícího, naslouchajícího a věci. To už ostatně věděl Aristotelés, jehož poněkud nepřehledný popis byl jeho žáky shrnut formulí: „pás logos tinos, tini, peri tinos“ každá řeč je řečí někoho, řečí zaměřenou na někoho, řečí o nějaké věci“. Bühler z tohoto aristotelského poznatku vyvodil závěr, který nás bude dále zajímat: v každém slovním projevu, i když je ve svém obsahu sebevíce věcný a neosobní, vyjadřuje mluvčí sám sebe; každý slovní projev má „výrazový smysl“. A v každém jazykovém projevu, i když je ve svém obsahu sebevíce osobní a emocionální, dává mluvčí poznat, oč mu jde, jmenuje věc, která jím hýbá a jej zaměstnává; každý slovní projev má „sdělovací smysl“. A konečně každý jazykový projev, i když je formulován sebevíce anonymně a bez výslovného pojmenování adresáta, se specificky vztahuje k posluchači, resp. čtenáři; má „oslovovací smysl“.

O jazyce bez hranic

V předvánočním období se na trhu objevila popularizační kniha O jazyce bez hranic a další zajímavosti ze současného zkoumání češtiny (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2017). Připravil ji autorský kolektiv z Ústavu českého jazyka a teorie konunikace Filozofické fakulty UK: Robert Adam, Ivana Bozděchová, Robert Dittmann, Alena Andrlová Fidlerová, Jan Chromý, Petr Mareš, Jiří Rejzek, Pavlína Synková, Kateřina Šormová.

Kniha O jazyce bez hranic

Kniha se zabývá tématem, které se týká nás všech: jazykem a řečovou komunikací. Její jednotlivé kapitoly nám pomáhají orientovat se v současné jazykovědné bohemistice a přinášejí řadu zajímavostí z oblasti dějin češtiny, etymologie, současné slovní zásoby a mluvnické stránky jazyka, jazyka médií i obecné jazykovědy.

První část knihy Čeština mezi jazyky nás seznámí s několika tématy, která světová jazykověda dříve spíše opomíjela. Také se tu rozebírají některé jazykové jevy v češtině, které dosud unikaly systematické pozornosti badatelů. V kapitole nazvané „Na rozdíl a za své/zasvé" její autor Robert Adam vysvětluje, proč je kodifikovaný způsob psaní výrazu na rozdíl, totiž oddělené, opodstatněný. V případě dvojice (vzít) za své (osvojit si něco) x zasvé (zaniknout, rozbít se) ukazuje, že významový i strukturní rozdíl by bylo nejvhodnější (navzdory dubletní kodifikaci) přenést i do zřetelně odliš(e)ného způsobu psaní. Současná pravidla českého pravopisu totiž uvádějí „zasvé i za své" bez specifikace významu.

Druhý oddíl Příběhy slov se zaměřuje na českou slovní zásobu. Upozorňuje na pozoruhodné kontakty mezi jazyky a na mnohdy překvapivé cesty slov k jejich dnešním významům. Říká se, že jazyk je nejdůležitějším zdrojem poznání starých časů. Zajímavým příkladem svědectví o starých výrobních technologiích je přídavné jméno červený, vlastně „barvený červem“. Červené barvivo se totiž kdysi získávalo ze speciálních druhů červů. Srov. francouzské vermeil, italské vermiglio („rudý, ruměný“) od latinského vermiculus „červ(ík)“.

Třetí část Jazykové památky a osobnosti nás vezme na výlet do minulosti českého jazyka. Dvě kapitoly jsou věnovány hlásce j. Pro její zápis existovalo ve starším pravopise dlouho poměrně hodně možností. Navíc nebylo možno většinou ze zápisu poznat, kdy je třeba psané g číst jako j a kdy jako g. Až v 19. století se hláska j začala psát tak, jak ji píšeme dnes.

Mezi kapitolami věnovaným jednotlivým jazykovým jevům jsou vloženy obecně zaměžené informativní texty o jazycích v České republice, o rozvrstvení češtiny a jazykové kultuře a také je zde velmi užitečný komentovaný přehled základních zdrojů poučení o jazyce.

 

4 tipy pro úspěšné psaní digitálních textů

James Mathewson, uznávaný technický marketér ve společnosti IBM, který se specializuje na oblast vyhledávání, obsahový marketing a na SEO pro velké i malé firmy, nedávno publikoval článek „4 tips for successful digital writing“, v němž uvádí několik praktických tipů pro tvorbu úspěšných textů v digitálním prostředí.

Prakctické tipy pro tvorbu digitálních textů

První tip: Na prvním místě je čtenář.

„Spousta lidí se pouští do psaní, protože potřebuje nějaký kreativní způsob vyjádření. Myslí si, že pokud napodobí velké autory z minulosti, budou také úspěšní. To se však podaří jen některým, zatímco většina lidí, která píše to, co chce, a doufá v úspěch, bude publikovat pouze na osobním blogu, kde těch čtenářů bude pomálu.

Nejúspěšnější spisovatelé začínají tím, že si udělají představu o svém publiku a snaží se ho co nejlépe poznat. Pokud to uděláte, napíšete věci, které lidé budou chtít číst, a budete tak mít mnohem větší šanci na úspěch.“

„Každá učebnice tvůrčího psaní říká, že musíte znát své publikum dříve, než budete moci efektivně psát. To není nic nového. Ale když se zeptáte profesionálních autorů, jak poznat své publikum, dostanete spoustu neužitečných rad. Proto jsem na toto téma napsal knihu nazvanou Audience, Relevance, and Search . V ní vysvětluji, že existují úžasné způsoby, jak poznat posluchače v digitálním prostředí.“ Mezi ty hlavní patří využívání vyhledávačů, které nám pomáhají zjistit, co lidé hledají.

Druhý tip: Hodně pište a čtěte

„Co byste měli číst? Důležité není ani to, co čtete, ale kolik toho přečtete. Mou oblíbenou četbou je beletrie. A samozřejmě čtu knihy, které čte i mé publikum, abych mohl psát o tom, co je pro ně zajímavé. Pokud však čtete málo, neočekávejte, že slova budou plynout sama od sebe, když je budete zrovna potřebovat.“

Třetí tip: Jednou napište, třikrát po sobě přečtěte

James Mathewson doporučuje připravit si hrubý návrh, nechat ho jeden den odležet a pak se k němu vrátit. Návrh textu by měl projít postupně třemi korekturami:

Návrh 1: Úvod a přehled hlavních bodů v několika větách. Bude to pro čtenáře přínosné? Je to prezentováno ve správném pořadí?
Návrh 2: Přidejte přesvědčivý argument. Jaká fakta nebo zdroje podporují vaše tvrzení?
Návrh 3: Vneste do textu svůj osobitý pohled. Díky vašemu osobnímu zážitku bude příběh, který vyprávíte, přesvědčivější. 
Návrh 4: Pište srozumitelně, bez klišé a zbytečných frází. 

Čtvrtý tip: Nepište bez konceptu

„Dobré psaní pramení z dobrého myšlení. A naopak, budou-li vaše myšlenky zmatené, bude takové i vaše psaní. Ještě než začnu psát, věnuji asi měsíc shromažďování podkladů a promýšlení zvoleného tématu. Přemýšlím o problému, který se snažím vyřešit, z hlediska toho, jakým způsobem to ovlivní čtenáře.“

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS